SLEDUJTE NÁS









Murmansk –
největší město
za polárním kruhem

Na dalekém ruském severu, celkem 200 km za polárním kruhem, se rozprostírá přístav Murmansk. Každoročně se na celé měsíce propadá do úplné tmy a v létě zase téměř nezajde slunce. Málokomu se do tohoto zajímavého města podaří podívat, ale rozhodně to za to stojí. Vždyť kde jinde můžete vstoupit na palubu atomového ledoborce? Pozoruhodná příroda, nejdelší budova na světě a především pozoruhodný život obyvatel v největším městě za polárním kruhem.

výhled, Murmansk
Kolský most, Murmansk
Kolský most přes záliv

Když roku 1915 německá armáda obsadila veškeré jižní cesty, které zajišťovaly spojení mezi západními spojenci a Ruskem, odřízla tak cara Mikuláše II. od velmi potřebného zdroje vojenského materiálu a zásob. Car tedy urychleně rozhodl o potřebě severní námořní cesty, díky čemuž roku 1916 vznikl přístav Murmansk, do říjnové bolševické revoluce známý pod názvem Romanov na Murmaně. A tak začalo osidlování poloostrova Kola, na kterém do té doby žili povětšinou jen Laponci. V roce 1917 byla do města přivedena tolik potřebná železnice a od té doby rostlo obyvatelstvo až do počtu 408 tisíc. Dnes však mnoho mladých lidí odjíždí žít a studovat do bohatších měst s lepšími pracovními příležitostmi, ať už do hlavního města Moskvy nebo bližšího Petrohradu. Přesto tu stále žije 300 000 obyvatel a Murmansk je největším městem za severním polárním kruhem.

Druhá světová válka byla pro Murmansk také velikou zkouškou. Stejně jako během první i nyní přístav představoval jediné spojení se západní Evropou. Němci, kteří ovládli v roce 1941 Finsko, zahájili mohutné nálety na přístav, které stály obyvatele mnoho životů, a také značná část domů lehla popelem. Žádné město mimo Stalingradu neutrpělo takovou škodu. Dodnes tuto událost připomínají protivzdušná děla rozmístěna na kopcích okolo Murmansku, která se snažila sestřelit nepřátelská letadla. Ledový přístav Němcům nikdy nepodlehl a až do konce války tudy plynuly na frontu nové zbraně ze západu.

válka, Murmansk
bombardování, Murmansk

Hrdinství murmančanů nejvíce symbolizuje gigantická socha vojáka. Lidově zvaný Aljoša, viditelný snad ze všech míst, představuje vojáka v kabátu s puškou, měří neuvěřitelných 35,5 metru a váží přes 5000 tun. Odhalen byl slavnostně při 30. výročí porážky Wermachtu. Pod ním hoří věčný oheň a je umístěno třináct desek, každá nese jméno jednoho „goroda-geroj“ (města hrdinů), kde se odehrávaly nejzuřivější boje druhé světové války a jejichž obyvatelé přinesli největší oběti.

Města hrdinů, Aljoša - památník, Murmansk

Dominantou města je jednoznačně přístav, který se rozprostírá několik kilometrů podél pobřeží. Dělí se na tři části: rybí, obchodní a pasažérský, odkud vyrážejí lodě na plavbu okolo Kolského poloostrova do jinak nepřístupných vesnic. Přístav a místní firmy jsou pochopitelně největším zaměstnavatel ve městě. Velká část mužů jsou námořníci nebo alespoň část života vyráželi na tzv. rejsy. Stačí přijít, absolvovat pohovor, podepsat smlouvu a za pár dní už plujete v Severním ledovém oceánu. Doba, kterou námořníci tráví na moři, je různá. Dříve byly všechny „rejsy“ na několik měsíců a pak následovaly volné měsíce doma (např. systémem 3-6 měsíců na moři, tři doma). Jezdilo se na výměnu zboží až do Británie. Rybářské lodě odvezly na prodej do Norska to, co nalovily v Barentsově moři. Dnes se již ekonomicky vyplatí zpracovat a vozit ryby do Murmansku, takže některé námořní cesty trvají jen 2-3 týdny, protože ne všichni muži rádi opouštějí svou rodinu na tak dlouhou dobu. Na vrcholu jednoho murmanského kopce byla nedávno vybudována socha ženy, která sleduje obzor a přeje si šťastný návrat svého milého. Ženy námořníků musejí být silné a zvyknout si, že nebudou s manželem trávit každý den. Práce námořníka je tvrdá a těžká, ale firmy platí obzvlášť dobře, s trochu lepší kvalifikací si námořníci mohou vydělat i 120 000 Kč měsíčně.

námořníci, Murmansk
námořníci, Murmansk
památník ženám námořníků, Murmansk
socha věnovaná trpělivým ženam, čekajícím měsíce na návrat svých mužů

Murmanský přístav je jeden z nejsevernějších, který nikdy nezamrzá. V zimě je teplota vody lehce nad 1° C. Pokud se domníváte, že tu je zima jako na Sibiři, jste na omylu. Podmínky tu nejsou nijak úžasné, ale v zimě je průměrná teplota jen okolo -13° C. Daleko větším problémem než chlad jsou obrovské výkyvy teplot kvůli mořskému klimatu. V létě je to velmi znát, ráno odcházíte do práce v kožichu a klepete se zimou, odpoledne cestou domů z práce svítí sluníčko a vám se v tričku špatně dýchá z nedostatku kyslíku.

Velice náročný na psychiku je také každoroční polární den a polární noc. Deprese v návštěvnících mohou vyvolat temné zimní dny, kdy prakticky nevidíte žádné světlo, den trvá pár minut a mezi 19. a 25. 12. nevyjde slunce vůbec. Léto je příjemnější, ale nepostradatelným vybavením každé domácnosti jsou žaluzie, protože půlnoční slunce s intenzitou jako u nás po obědě tělo udržuje vzhůru, a přitom jste k smrti unavení.

polární noc Murmansk
polární noc
polární den Murmansk
polární den

Život v severních podmínkách však byl již v dobách Sovětského svazu zvýhodněn, zaměstnanci dostávali vždy všemožné výhody, včetně čerstvého mléka zdarma. Dále měli nadstandardní dovolené, které jim často bývaly i proplaceny. I dnes ve státních firmách mají Murmančané například 65 dní volna ročně. Až do jedné návštěvy Chruščova brali místní ke své centrálně stanovené mzdě speciální příplatek, tzv. „polárku“. Chruščovovi se náhodou podařilo přijet v jeden z nejkrásnějších dnů na Kolském poloostrově, a tak prohlásil, že tady je teplo, drsné podmínky jsou fámy a „polárku“ zrušil.

Drsné podmínky si také vyžádaly mimořádná opatření při výchově a péče o děti. Ty ve školkách a jeslích stávaly okolo solární lampy, aby si alespoň takto doplnily tolik potřebný vitamín D.

Je pak tedy naprosto pochopitelné, že u místních je mnohem oblíbenější léto. V teplejších dnech místní mohou vyrazit na rekreaci třeba k Simonovskému jezeru. Je tu příjemný park pro procházky a socha místní „Lessie“ z knihy Jacka Londona. Je to kocour Simeon s ranečkem přehozeným přes rameno. Majitelka jej ztratila, když byla na návštěvě u příbuzné jižněji. Vrátila se tedy celá smutná do Murmansku. Po šesti letech, kdy už na něj úplně zapomněla, jaké to bylo překvapení, že kocour sám našel cestu domů 1000 km na sever.

solární lampa, vitamín D, Murmansk
kocour Simeon, Murmansk

Nejlepší na piknik je ale fantastická příroda okolo města. Pokud přijíždíte do Murmansku vlakem, tak se jistě nebudete moci vynadívat na tisíce jezer Karelie při výhledu z okna, mnohé z nich jsou plné ryb, kteří místní rádi chytají. Nejčastěji však při pohledu z vlaku uvidíte nekonečný les tisíců bříz, ruského národního stromu a spolu s jehličnany toho jediného, co tu roste celoročně.

Karelia, příroda, Murmansk
Karelia, příroda, Murmansk

Po Murmansku jezdí, stejně jako v dalších zemích bývalého SSSR, maršrutky. Velice rychlé dodávky, které rozvážejí místní velice flexibilně po přibližných trasách. Jejich hlavní konkurencí jsou trolejbusy městského dopravního podniku. Ty mají sice často velice zastaralý vozový park, že si připadáte, jako byste se vrátili o 60 let zpět, avšak i tyty staré trolejbusy mají wifi internet. A to je co říct, když si stěžujeme, že v našich dopravních prostředcích internet nemáme.

Určitě si nenechte ujít druhou část článku o Murmansku. Mimo jiného se dozvíte, jak se do Murmansku dostat, jak vypadá nejdelší budova na světě, jak se slaví Svátek Severu a prozradíme si leccos o vojenské základně, zapovězeném městě a atomových ledoborcích, na jejichž palubu se můžete dostat i vy...

přístav Murmansk



Jak se do Murmansku dostat?
Podívejte se na palubu ledoborce.
Spatřete nejdelší budovu světa.

pokračovat ve čtení článku



ČTĚTE TAKÉ:

ICEHOTEL
MRAZIVÉ UMĚNÍ
GÖTEBORG
VÍCE NEŽ PŘÍSTAV IMIGRACE
JAK PROCESTOVAT LEVNĚ
SKANDINÁVII (1. DÍL)
PERFEKTNÍ JESKYNNÍ LÁZNĚ
ZA PÁR KORUN