Richard Wagner
(1813-1864)



Richard Wagner patří k nejvýznamnějším skladatelům klasické hudby. Jeho tvorbou vyvrcholil evropský romantismus a objevují se hlasy, podle nichž jím vyvrcholil vývoj klasické hudby jako takové. Wagnerův život je částečně spjat právě s Drážďanami, kde strávil mnoho let a které nakonec musel opustit za poměrně vyhrocených okolností.

Wagner se sice narodil v nedalekém Lipsku, ale po smrti svého otce se s ním jeho matka přestěhovala do Drážďan do domu herce a dramatika Ludwiga Geyera, jehož příjmení Richard až do svých čtrnácti let nosil. V roce 1821 nastoupil do slavné drážďanské Kreuzschule, která v ulici Dornblüthstraße dodnes funguje, a docházel do ní pět let.

Jeho druhý pobyt ve městě začíná v roce 1842, kdy přijímá nabídku stát se kapelníkem drážďanské opery. Do Drážďan, které byly jedním z center tehdejší hudby, přijel pln ideálů. Složil zde opery Rienzi, Tannhäuser či Bludného Holanďana.

Šestiletý drážďanský pobyt, plný sporů a konfliktů, s nimiž se musel i díky své povaze potýkat po celý svůj život, skončil v roce 1849. Wagner udržoval styky se zdejšími radikály, kteří usilovali o zavedení občanských svobod a sjednocení Německa. Znal se i s ruským „otcem anarchismu“ Michailem Bakuninem. Wagner ve svých článcích podporoval revoluce, jež v neklidném roce 1848 vypukly napříč evropskými zeměmi, a sám se aktivně zapojil do májového povstání v Drážďanech v roce následujícím. Po jeho potlačení však musel uprchnout do zahraničí a v emigraci pak strávil dlouhých třináct let.

Richard Wagner složil přes deset oper a sám si k nim dokázal psát i libreta. Zpracovával v nich nejčastěji témata z dávných německých dějin. Přes všechny životní i ideové peripetie, se nakonec dokázal dostat k Bohu a křesťanství, jež dominuje jeho poslední opeře Parsifal. Právě to nebylo po chuti nacistickému vůdci Adolfu Hitlerovi, který jinak Wagnerovu hudbu miloval a sám Wagner se posmrtně stal „oficiálním“ skladatelem Třetí říše. Díky tomu mu ale dnes mnozí nemohou přijít na jméno. Stejně jako kvůli jeho tvrdé kritice Židů. Nic však nemůže ubrat na Wagnerově velikosti, ba genialitě.