CANALETTO
Bernardo Belloto
(1721-1780)


Jméno Canaletto nosili malíři dva. Oba pocházeli z Benátek a téže rodiny, proto bývají někdy zaměňováni. Bernardo byl synovcem svého známějšího strýce. Nějakou dobu u něj působil jako asistent a žák, proto jsou jejich malířské styly velmi podobné. Bernardovy malby bývají temnější, šedivější, výrazně větší pozornost je věnovaná detailům stínů a mraků.

Jako mladý pracoval pro Karla Emmanuela III., krále savojského, pro nějž maloval Řím. V roce 1747 byl pozván Fridrichem Augustem II. (August III. pro Poláky), aby se malířsky činil na jeho dvoře. Nemaloval však jen Drážďany, ale i nedaleké město Pirna, ležící po proudu řeky Labe, a jiné krásy Saska. V Drážďanech strávil celých 10 let, poté se již na zbytek svého života přestěhoval do Varšavy, kde také ve věku 59 let zemřel.

Jeho malby jsou tak krásné a detailní, že byly po 2. světové válce využity pro rekonstrukce Varšavy a drážďanského Frauenkirche. Mnohé z jeho děl najdeme v budově Zwingeru v rámci Galerie Starých mistrů, další se nacházejí v Petrohradě, jelikož ruská carevna Kateřina II. si jeho styl také oblíbila. Dva jeho výtvory jsou rovněž k vidění v Lobkowitzském paláci na Pražském hradě.




Náměstí Neumarkt z roku 1749. Nalevo můžete vidět budovu Johannea a na konci náměstí Frauenkirche. Pokud se na stejné místo podívat v dnešní době, zjistíte, že některé budovy (např. ta napravo od Frauenkirche) zde již nestojí.

Pohled na příkop ze zadní strany Zwingeru z roku 1752.



Neumarkt před Frauenkirche z roku 1453.

Pohled na Drážďany z pravého břehu Labe u Augustova mostu z roku 1748. Doporučujeme návštěvu ploch před Japonským palácem, naleznete tam přesné místo, kde stálo Canalettovo plátno, je označené plastovým rámem. Více zde.

Nádvoří Zwingeru (1750). Vidíme, že je ještě vhodným pro jezdecké přehlídky a vojenské parády. Fontány či trávník byly dobudovány až později.
Kreuzkirche z roku 1751.