Frauenkirche

Luteránský kostel Frauenkirche, což bývá překládáno jako kostel Panny Marie, je nejvýraznějším symbolem města Drážďany. Jeho fotografie bývají umístěny na lícních stranách průvodců, pozvánek a propagačních materiálů Drážďan. Jeho historie odráží vzestup i pád města. Jeho vzkříšení z trosek po válečném bombardování je překrásným příběhem dobroty a iniciativy občanů, organizací i nelhostejnosti tehdejších bombardujících „spojenců“.

Původní Frauenkirche z 11. století byl ve slavné éře města (18. století) stržen a znovu postaven ve velkolepém stylu. Jeho tehdejší podoba je téměř obdobná s tou dnešní. O tom, že se famózní barokní stavba těšila velkému zájmu a slávě, svědčí i evropské premiéry některých skladeb Johanna Sebastiana Bacha.

Kostel čelil mohutnému nočnímu bombardování z 14. na 15. února 1945. Stánek Boží dopady střeliva ustál, ale uvnitř kostela začaly hořet lavice a dřevěné galerie. Mohutný žár nezvládly pískovcové sloupy, nesoucí 12 tisíc tun vážící kupoli. A tak se dopoledne následujícího dne kostel zřítil a pohřbil naděje přeživších, že architektonický symbol města zůstane zachován.

V době Německé demokratické republiky se vedly velké diskuse o jeho obnově, avšak pro nedostatek financí k ní nikdy nedošlo. Ležící trosky byly prohlášeny za válečný památník.

V revolučním roce 1989 vznikla občanská iniciativa za obnovení kostela. Dobrovolníci začali přispívat na rekonstrukci, značnou část prostředků darovala také Dresden bank. Během příštího roku se vybral dostatek financí na odtažení sutin, jejich očíslování a zmapování. Mnohé z nich byly nadroleny na kousky a prodávány turistům.

Nelhostejnost obyvatel ke svému symbolu, ale i příspěvky z Velké Británie a USA pomohly starý Frauenkirche zrekonstruovat. Německo-americký lékař a biolog Günter Blobel věnoval finanční dar spojený s Nobelovou cenou ve výši 820 tisíc €. Celkové náklady na rekonstrukci činily bezmála 180 milionů €.

Günter Blobel (1936-*)

Německoamerický molekulární biolog objasnil a popsal mechanismus cílování bílkovin. Uvnitř buňky se vytváří velké množství potřebných proteinů, jež jsou potřeba v různých částech buňky, jak ovšem protein dokáže poznat, kam se přesunout? Blobel popsal něco, co nazval „směrovými kódy“ („zip codes“), bílkoviny mají jakýsi signální mechanismus, který je správně navede skrz membrány.

Za tento objev obdržel v roce 1999 Nobelovu cenu; s ní spojený finanční dar ve výši 820 000 € daroval na rekonstrukci kostela Frauenkirche.

Samotné práce vůbec nebyly lehké, neboť plány kostela neexistovaly. Bylo nutné je na základě starých fotografii a maleb vytvořit. Na stavbu byl využit materiál ze zničeného kostela, který tvoří téměř 45 % stavby. Budete-li chodit okolo kostela, povšimněte si značného kontrastu mezi starším, načernalým a novým, světlým pískovcem. Posledním krokem bylo slavnostní převzetí zlato-modrého kříže z Velké Británie. Byl zhotoven Britem Alanem Smithem, jehož otec Drážďany bombardoval z kokpitu letadla. A tak se završil příběh znovuzrození Frauenkirche. Exteriéry byly hotovy v roce 2004; v roce 2005 se otevřel kostel i zevnitř.

Frauenkirche má osmiboký půdorys s 91 m vysokou kupolovitou věží. Samotná kupole váží přes 12 tisíc tun. Pokud se do ní díváte ze spodu, spatříte malby čtyř evangelistů a křesťanských ctností. Oltář zobrazuje Ježíše Krista nedlouho před poslední večeří na půdě Getsemanské zahrady. Nad oltářem se týčí překrásné obrovské varhany, které jsou jen inspirovány těmi původními z roku 1736, které postavil slavný mistr Gottfried Silbermann (také varhany v Hofkirche). Nový kostel je klimatizovaný a bezbariérově přístupný.







Oltář a replika varhan od Gottfrieda Silbermanna; po stranách zdobené galerie.


Sutina z původního Frauenkirche, ležící
vedle kostela na památku bombardování.


Pohled z vnitřku do kopule. Malby zachycují
postavy čtyř evangelistů a křesťanské ctnosti.